Jmenuju se Iva, je mi skoro 54 let a jsem obyčejná ženská, co se celý život potýká s obezitou.
Než začnu povídat o aktuálním dění, chci vám dneska vyprávět ve zkratce svůj příběh. Tak jdeme na to, držte si kloboučky 🙂
Asi bude dobrý říct, že moje aktuální váha je 165 kilo.
Kdysi jsem slyšela otázku – proč si to nechala zajít tak daleko…?? Trochu se mi chtělo smát, protože jsem si říkala…proč? Jaký proč? To si jako fakt myslí, že jsem… žrala, žrala, žrala, nic s tím nedělala, až jsem se dožrala tam, kde jsem? Jenže opak je pravdou. Ale vezmem to od začátku.
Kde jinde začít než v dětství, protože já už jako malý dítě byla oplácaná, takovej barokní andílek. Byla jsem první dítě, taky první vnouče v rodině, takže středobodem všeobecný radosti bylo „ jak nám ta holčička všechno pěkně papá…a jak nám pěkně přibírá…“ 🙂 …První fotky který mám jsou když mi byl jeden rok,…sedím tam na stole, před sebou velkej narozeninový dort a já do něj dloubu prstíčkem a ochutnávám….klasika…
Byla jsem oplácaná, ale ne tlustá, protože celý dětství až do puberty jsem hodně sportovala a jako děti jsme neustále lítali někde venku, né jako dneska, kdy děti tráví půl dne na zadku ve škole a druhou půlku na zadku u počítačů nebo mobilů. V pubertě mně začali zajímat jiný věci, takže ubylo sportu a po první menstruaci jsem se začala víc zakulacovat, kila šly rychleji nahoru no a na střední už jsem byla pořádná baculka. Už někdy v té době, když jsem se dostala k doktorovi, ten mi řekl – holka nežer tolik, si tlustá, zhubni! Tohle jsem vlastně slyšela pokaždé co jsem k nějakému doktorovi šla, ať už to byl praktik, nebo kdokoliv jiný. Asi to znáte všichni – nežer, zhubni, za všechno může tloušťka, snad i za angínu… V té době, bavíme se o hluboké totalitě,se doporučovalo jíst všechno odtučněný, místo másla margaríny,živočišný tuky byly špatný, mléko taky špatný, vajíčka jakbysmet, takže v podstatě pravý opak toho, co dneska víme, že je dobrý.
Já se rozhodla, že s váhou něco udělám no a tak jsem si ubrala na porcích a jedla to, co se doporučovalo. Nějaké to kilo jsem zhubla, ale po čase se mi zase vrátili a ještě i nějaký to kilo navíc. Tak jsem zase ubrala na porcích pač doktoři pořád říkali Nežerte! No a tak šlo to stále dokola. Prostě nejlepší kámoš Jojo efekt. Kecám, nejlepší kámoš to není samozřejmě, spíš klíště co se na mně přicuclo a drží doteď. Hajzl jeden.
Po revoluci sem přišlo spousta diet, já snad vyzkoušela všechny, od tukožroutský po Fit pro život a dělenou stravu. Vždycky stejný průběh – shodila jsem 10-15 kilo, pak se to zastavilo a zase to šlo pomalu nahoru až jsem měla po čase ještě víc, než když jsem s dietou začala. A podotýkám že jsem neseděla na zadku, co se týká pohybu…vždycky jsem byla dost akční, žádná …sedavá panenka v koutě…ale temperamentní,energická a taky jsem hodně pracovala fyzicky a většinou jsem měla k hlavnímu zaměstnání ještě nějaký vedlejšák, ve volnu jsem pořád lítala někde venku s přáteli, takže pohybu bylo fakt dost. No ale pořád to klíště Jojo efekt… a po víc jak dvaceti letech jsem se dopracovala spolu s klíštětem na 160 kilo. A to už jsem si řekla Dost! Kašlu na pitomý diety a vyhledám odbornou pomoc. Na internetu jsem natrefila na soukromou OB kliniku což je klinika specializující se na léčbu obezity a dalších metabolických nemocí, tak jsem tam šla. Byla jsem překvapená, protože nebylo žádné Nežerte!, ale musela jsem se smát, protože mi naopak řekli, že jsem Podvyživená! Jako že Cože?? Se 160 kily podvyživená?? No každopádně mi vysvětlili, že jak jsem si pořád ubírala a ubírala jídlo, tak už moje tělo nemělo ani na to, aby fungovalo správně a pro jistotu všechno co šlo, pěkně ukládalo. Udělali mi spoustu vyšetření, dali mi jídelníček nastavený na 5 000 Kj denně a spoustu informací o tom co bych jíst měla, co neměla, atd…
Pamatuju si, že jsem pak přišla domů, otevřela lednici i spíž a vyházela všechno, co tam podle jejich instrukcí být nemělo, koupila parní hrnec, elektrický gril, kuchyňskou váhu, taky běhací pás no a nechci říkat Začala držet dietu, ale spíš prostě změnila svůj životní styl. Kila šla pěkně dolů, hubla jsem asi 5 kilo měsíčně a po půl roce jsem zhubla skoro 30 kilo a byla to paráda….koupila jsem si nové hadříky a světe div se, oni je na mně v tom krámě už měli!!…, cítila jsem se skvěle, měla spoustu energie…taková eufórie…, no…jenže pak se hubnutí zastavilo a za boha to prostě nešlo dolů a to po několik měsíců. Na OB klinice říkali, že je to normální a že mám vydržet, tak jsem držela….dalších pár měsíců, ale váha ne a ne jít dolů. Na klinice mi nabídli bariatrickou operaci, ale po měsíci studování na internetu, hledání informací a pročítání diskuzí o plusech i mínusech té operace, jsem se rozhodla a operaci odmítla. Na klinice mi pak řekli, že už mi víc nemůžou pomoc, takže jsem tam přestala docházet, ale jídelníček jsem dodržovala pořád stejně. Pár měsíců ještě váha stála, ale pak se začala šplhat vzhůru a já zase přibírala. Ať jsem dělala co jsem dělala, nešlo to zastavit a pokaždé když jsem vlezla na váhu a zjistila, že mám zase o pár kilo víc, se mi chtělo brečet. Nechápala jsem proč se to děje, vždyť jsem nic nezměnila, jídelníček jsem držela pořád stejný,nežrala jsem sladký, žádné přežírání, žádný žraní na noc a podobný věci….pořád jsem se ptala proč?…kde dělám chybu?…deprese…no a zhruba po roce jsem znovu byla na původní váze.
Zase jsem začala šmejdit po internetu, doba pokročila, vyrojili se výživový poradci, nový diety, různý půsty, přerušovaný půsty, všelijaký paleo, keto, raw, carnivor, gaps,….. zase jsem vyzkoušela pár diet, ale k ničemu to nebylo, vždycky stejný kolotoč, pár kilo dolů, pak šup zpátky a nějaký to kilečko ještě navíc. Vykašlala jsem se na diety a prostě zůstala u toho životního stylu a jídelníčku, který jsem měla ještě od dob OB Kliniky. Vlastně jsem se už nikdy nevrátila k původnímu způsobu života, kdy jsem moc nepřemýšlela na tím co jím a kdy to jím a kolik toho jím, ale jídlu obecně jsem věnovala hodně pozornosti. Od čtení etiket na potravinách, kvůli složení, po domácí výrobu všeho možného, šunky, chleba, sýrů, klíčků, jogurtů a samozřejmě jsem si jídla doma vařila a do práce nosila krabičky, takže žádný restaurace nebo fast foody. Přesto všechno jsem nehubla, ale pomalu tloustla a když se moje váha vyšplhala až na 181 kilo, šla jsem do Prahy na Karlák, do Všeobecný fakultní nemocnice na obezitologii. Postup byl vlastně podobný, jako na OB klinice, ale tady mi paní doktorka hned při první návštěvě nabídla redukční pobyt v nemocnici spojený s vyšetřením spánku, protože měla podezření že trpím spánkovou apnoí. Já jsem samozřejmě na všechno kývla a ráda, fakt jsem se i těšila, protože bych udělala všechno, abych zhubla.
Tady dneska zápis končím, protože je to povídání už tak děsně dlouhý a o redukčním pobytu i následujícím dění povím příště….
Deník baculky 