Autor: Deník baculky

Ahooooj baculátka 🙂

Posledně jsem vám převyprávěla ve zkratce svůj hubnoucí příběh s celoživotně přicuclím klíštětem jménem jojo efekt.

Teď… jsem jak se říká v bodě nula, zase na začátku.

Aktuální váženka – 165 kilo.

Pořád tedy chodím na kontroly na obezitologii do VFN Praha, i k nutriční terapeutce, teď mám jít myslím v červenci.

Jsem rozhodnutá si obezitoložce říct o ty prášky na hubnutí co mi nabízela a protože nutriční se děsila toho, že bych si měla zvýšit energetický příjem, tak holt mi nezbyde nic jinýho, než jim to neříkat a o tom, co chci zkusit raději pomlčet. Sice mají přístup k mým kalorickým tabulkám, ale myslím, že se tam za celý ty dva roky co se u nich léčím, nikdy nikdo nepodíval, tak snad to nebude problém.

No a co teda vlastně chystám?

Tak za prvé– zvýším svůj kalorický příjem aspoň na hodnotu mého bazálu, takže z 6 900 Kj co jsem měla nastaveno teď víc jak dva roky, to zvýším na 9 500 Kj.

Za druhé –znovu začnu psát jídelníček do kalorických tabulek. Teď jsem je pár měsíců nepsala, protože jsem byla na operaci karpálů postupně na obou rukách.

Za třetí – musím znovu začít vážit jídla. Teď jsem to už nedělala páč za ty dva roky už jsem svoje porce u jídel znala dost dobře a upřímně….člověk stejně jí a vaří tak nějak pořád to samé. Ale musím, protože tím, že zvýším příjem budou porce větší….ani nevím, jestli to dovedu sníst, no ale uvidíme….

Pak další věc – Moje přítelkyně Petra šla na kurz výživového poradce k Mgr. Martinu Jelínkovi. Nešla jen kvůli mně a proto, že by sme se možná konečně dopídily, kde dělám chybu, ale prostě proto, že jí obecně výživa hodně zajímá. Pana Jelínka se ale na můj případ ptala a on říkal, že by mi doporučil zvýšit si poměr bílkovin a vlákniny oproti sacharidům a tukům. Takže za čtvrté, tuhle radu vyzkoušet chci a ten poměr si v kalorických tabulkách přenastavím. Jsem sama na sebe zvědavá jak zvládnu sníst to množství vlákniny…nejspíš jí budu muset doplňovat třeba čekankovým slazením a jíst víc vloček.

A dalším bodem změn bude víc pohybu.

Možná se to někomu bude zdát směšný, ale pro morbidně obézní padesátiletou ženskou je tohle dost velký téma. Ono vůbec to desítky let trvající neustálý hubnutí a pak zase přibírání má samo o sobě velký vliv na zdraví, hlavně na klouby a svaly, aspoň u mě to tak je. Už samotná obezita, nadváha, je pro ty klouby strašná, natož když pořád tloustnete a pak zase výrazně hubnete, tím myslím když za krátkou dobu zhubnete třeba 20- 30 kilo, což u mě bylo v životě často.

Asi bude lepší to dnešní povídání tady ukončit a témata, jako je pohyb, vliv těžké obezity na zdraví a nebo jídelníček, probrat pak samostatně, protože každý je dost obsáhlý a na dlouho.

Takže baculka praví – příště pokecáme o obezitě a zdraví. 🙂

Redukční pobyt v nemocnici na „Karláku“ byl na dva týdny a byl fajn, jídla bylo fakt málo, ale bylo dobrý. Za ty dva týdny jsem zhubla 7 kilo. Jo a taky se potvrdilo, že mám těžkou spánkovou apnoi…to jsou zástavy dechu při spánku, měla jsem 40-50 zástav za hodinu, takže jsem vyfasovala přístroj s kyslíkovou maskou a s tím musím každý den spát. Masku mám nasazenou na nose, od ní vede hadice až k přístroji, takže vypadám jak slon s nejdelšim chobotem na světě. Už jsem si na to zvykla, tak mi to ani nepřekáží. Né, že bych s chobotem spala jako ostatní třeba 8 hodin v kuse, spím tak 3 hodiny, pak jsem většinou tak hodinku vzhůru protože nemůžu usnout a pak ještě tak tři hodiny spím. Podle doktorky mám průměrnou délku spánku pět a půl hodiny. Ale ten spánek je aspoň bez zástav dechu a neohrožuje mně na životě.

Po redukčním pobytu jsem od svojí nutriční, teda nutriční terapeutky, dostala spoustu informací a taky nový jídelníček nastavený na 6 900 Kj, stáhla jsem si aplikaci kalorické tabulky a čas pro zdraví, který jsem sdílela jak s nutriční, tak s doktorkou. A začala znovu….Hubnutí se znovu pěkně rozjelo a během půl roku jsem zhubla 35 kilo. Pak znovu přišlo co vždycky– zastavilo se to a váha ne a ne se hnout dolů. Začala jsem být samozřejmě nervózní, protože tohle už jsem dobře znala…..

Nutriční mně ….stejně jako tenkrát doktorka na OB klinice …ujistila, že je to normální a mám vydržet…..jenže se opakoval naprosto stejný scénář, jako vždycky – asi 9 měsíců váha stála a pak se to zhouplo směrem nahoru a začala jsem přibírat. Šla jsem za nutriční i obezitoložkou pro radu co s tím, ptala jsem se, jestli si nemám jídlo trochu ubrat, nebo naopak trochu přidat, nebo jestli bych zase nemohla na ten redukční pobyt, prostě….nějakou změnu, aby se hubnutí zase nastartovalo, ale bohužel žádnou radu jsem nedostala a na redukční pobyt jsem neměla nárok, takže jsem od nich šla jak spráskaný pes. Doma jsem pak sedla k internetu a začala sledovat videa lidí co se snažili zhubnou a taky spoustu videí výživových poradců. Tak nějak jsem doufala, že natrefím na někoho, kdo to má stejně jako já a možná zjistím, kde pořád dělám chybu, nebo prostě v čem je ten zakopaný problém. Bez valného úspěchu. Internet je plný spíš mladých holek, co chtějí zhubnout třeba 10 kilo, některý i 30 kilo, ale nenašla jsem nikoho podobného věkem a váhou.

Nechtěla jsem to vzdát a tak jsem kontaktovala známého výživového poradce, pana Petra Havlíčka a zaplatila si u něj konzultaci. Bylo to fajn a vlastně teprve on mi vysvětlil jak funguje tělo a co je to bazální metabolismus. Řekl mi, že se svou váhou je můj bazální metabolismus asi 9 700 Kj a že je běžná praxe u morbidně obézních, že se kalorický příjem sníží i pod ten bazál, ale není to dlouhodobě udržitelné, protože tělo se pak adaptuje, zvykne si – a v tu chvíli váha stojí…no a když dál a dál dostává tělo míň, než je bazál, tělo začne energii hromadit protože se bojí, že už to nezvládne – no a začne se znovu přibírat… – mně tak známá písnička…. Taky říkal, že musím něco udělat se svým spánkem, protože když blbě spím, tělo nedokáže regenerovat a tak ani hubnout.

Šla jsem od něj naprosto zmatená a dlouho jsem doma přemýšlela co s tím….

Když jsem nutriční navrhla, aby sme zvýšili kalorický příjem, skoro se vyděsila…takž mám jít proti doporučení nutriční? A obezitoložka nabízí buď bariatrickou operaci, nebo prášky na hubnutí. Váhám, jestli je zkusit….A co se týče spánku, nevím co s tím, protože doktorka žádnou radu neměla, jen nabídla prášky na spaní a to teda brát nechci, jsou to srágory…. Tak jsem si zkusila pořídit brýle proti modrými světlu a melatonin, ale zatím bez velkého zlepšení.

Noooo, takže teď jsem tak nějak…víte kde……..tam nééé, myslela jsem na mrtvým bodě….

Sumíruju si v hlavě, že bych si zvedla energetický příjem aspoň na bazál….možná si od doktorky nechala napsat ty prášky na hubnutí a zkusila přidat víc pohybu.

Až si to pořádně promyslím, tak se zase ozvu….to by v tom byl čert, abych to prokletý kolečko s jojo efektem nezlomila!…. 🙂

Jmenuju se Iva, je mi skoro 54 let a jsem obyčejná ženská, co se celý život potýká s obezitou.

Než začnu povídat o aktuálním dění, chci vám dneska vyprávět ve zkratce svůj příběh. Tak jdeme na to, držte si kloboučky 🙂

Asi bude dobrý říct, že moje aktuální váha je 165 kilo.

Kdysi jsem slyšela otázku – proč si to nechala zajít tak daleko…?? Trochu se mi chtělo smát, protože jsem si říkala…proč? Jaký proč? To si jako fakt myslí, že jsem… žrala, žrala, žrala, nic s tím nedělala, až jsem se dožrala tam, kde jsem? Jenže opak je pravdou. Ale vezmem to od začátku.

Kde jinde začít než v dětství, protože já už jako malý dítě byla oplácaná, takovej barokní andílek. Byla jsem první dítě, taky první vnouče v rodině, takže středobodem všeobecný radosti bylo „ jak nám ta holčička všechno pěkně papá…a jak nám pěkně přibírá…“ 🙂 …První fotky který mám jsou když mi byl jeden rok,…sedím tam na stole, před sebou velkej narozeninový dort a já do něj dloubu prstíčkem a ochutnávám….klasika…

Byla jsem oplácaná, ale ne tlustá, protože celý dětství až do puberty jsem hodně sportovala a jako děti jsme neustále lítali někde venku, né jako dneska, kdy děti tráví půl dne na zadku ve škole a druhou půlku na zadku u počítačů nebo mobilů. V pubertě mně začali zajímat jiný věci, takže ubylo sportu a po první menstruaci jsem se začala víc zakulacovat, kila šly rychleji nahoru no a na střední už jsem byla pořádná baculka. Už někdy v té době, když jsem se dostala k doktorovi, ten mi řekl – holka nežer tolik, si tlustá, zhubni! Tohle jsem vlastně slyšela pokaždé co jsem k nějakému doktorovi šla, ať už to byl praktik, nebo kdokoliv jiný. Asi to znáte všichni – nežer, zhubni, za všechno může tloušťka, snad i za angínu… V té době, bavíme se o hluboké totalitě,se doporučovalo jíst všechno odtučněný, místo másla margaríny,živočišný tuky byly špatný, mléko taky špatný, vajíčka jakbysmet, takže v podstatě pravý opak toho, co dneska víme, že je dobrý.

Já se rozhodla, že s váhou něco udělám no a tak jsem si ubrala na porcích a jedla to, co se doporučovalo. Nějaké to kilo jsem zhubla, ale po čase se mi zase vrátili a ještě i nějaký to kilo navíc. Tak jsem zase ubrala na porcích pač doktoři pořád říkali Nežerte! No a tak šlo to stále dokola. Prostě nejlepší kámoš Jojo efekt. Kecám, nejlepší kámoš to není samozřejmě, spíš klíště co se na mně přicuclo a drží doteď. Hajzl jeden.

Po revoluci sem přišlo spousta diet, já snad vyzkoušela všechny, od tukožroutský po Fit pro život a dělenou stravu. Vždycky stejný průběh – shodila jsem 10-15 kilo, pak se to zastavilo a zase to šlo pomalu nahoru až jsem měla po čase ještě víc, než když jsem s dietou začala. A podotýkám že jsem neseděla na zadku, co se týká pohybu…vždycky jsem byla dost akční, žádná …sedavá panenka v koutě…ale temperamentní,energická a taky jsem hodně pracovala fyzicky a většinou jsem měla k hlavnímu zaměstnání ještě nějaký vedlejšák, ve volnu jsem pořád lítala někde venku s přáteli, takže pohybu bylo fakt dost. No ale pořád to klíště Jojo efekt… a po víc jak dvaceti letech jsem se dopracovala spolu s klíštětem na 160 kilo. A to už jsem si řekla Dost! Kašlu na pitomý diety a vyhledám odbornou pomoc. Na internetu jsem natrefila na soukromou OB kliniku což je klinika specializující se na léčbu obezity a dalších metabolických nemocí, tak jsem tam šla. Byla jsem překvapená, protože nebylo žádné Nežerte!, ale musela jsem se smát, protože mi naopak řekli, že jsem Podvyživená! Jako že Cože?? Se 160 kily podvyživená?? No každopádně mi vysvětlili, že jak jsem si pořád ubírala a ubírala jídlo, tak už moje tělo nemělo ani na to, aby fungovalo správně a pro jistotu všechno co šlo, pěkně ukládalo. Udělali mi spoustu vyšetření, dali mi jídelníček nastavený na 5 000 Kj denně a spoustu informací o tom co bych jíst měla, co neměla, atd…

Pamatuju si, že jsem pak přišla domů, otevřela lednici i spíž a vyházela všechno, co tam podle jejich instrukcí být nemělo, koupila parní hrnec, elektrický gril, kuchyňskou váhu, taky běhací pás no a nechci říkat Začala držet dietu, ale spíš prostě změnila svůj životní styl. Kila šla pěkně dolů, hubla jsem asi 5 kilo měsíčně a po půl roce jsem zhubla skoro 30 kilo a byla to paráda….koupila jsem si nové hadříky a světe div se, oni je na mně v tom krámě už měli!!…, cítila jsem se skvěle, měla spoustu energie…taková eufórie…, no…jenže pak se hubnutí zastavilo a za boha to prostě nešlo dolů a to po několik měsíců. Na OB klinice říkali, že je to normální a že mám vydržet, tak jsem držela….dalších pár měsíců, ale váha ne a ne jít dolů. Na klinice mi nabídli bariatrickou operaci, ale po měsíci studování na internetu, hledání informací a pročítání diskuzí o plusech i mínusech té operace, jsem se rozhodla a operaci odmítla. Na klinice mi pak řekli, že už mi víc nemůžou pomoc, takže jsem tam přestala docházet, ale jídelníček jsem dodržovala pořád stejně. Pár měsíců ještě váha stála, ale pak se začala šplhat vzhůru a já zase přibírala. Ať jsem dělala co jsem dělala, nešlo to zastavit a pokaždé když jsem vlezla na váhu a zjistila, že mám zase o pár kilo víc, se mi chtělo brečet. Nechápala jsem proč se to děje, vždyť jsem nic nezměnila, jídelníček jsem držela pořád stejný,nežrala jsem sladký, žádné přežírání, žádný žraní na noc a podobný věci….pořád jsem se ptala proč?…kde dělám chybu?…deprese…no a zhruba po roce jsem znovu byla na původní váze.

Zase jsem začala šmejdit po internetu, doba pokročila, vyrojili se výživový poradci, nový diety, různý půsty, přerušovaný půsty, všelijaký paleo, keto, raw, carnivor, gaps,….. zase jsem vyzkoušela pár diet, ale k ničemu to nebylo, vždycky stejný kolotoč, pár kilo dolů, pak šup zpátky a nějaký to kilečko ještě navíc. Vykašlala jsem se na diety a prostě zůstala u toho životního stylu a jídelníčku, který jsem měla ještě od dob OB Kliniky. Vlastně jsem se už nikdy nevrátila k původnímu způsobu života, kdy jsem moc nepřemýšlela na tím co jím a kdy to jím a kolik toho jím, ale jídlu obecně jsem věnovala hodně pozornosti. Od čtení etiket na potravinách, kvůli složení, po domácí výrobu všeho možného, šunky, chleba, sýrů, klíčků, jogurtů a samozřejmě jsem si jídla doma vařila a do práce nosila krabičky, takže žádný restaurace nebo fast foody. Přesto všechno jsem nehubla, ale pomalu tloustla a když se moje váha vyšplhala až na 181 kilo, šla jsem do Prahy na Karlák, do Všeobecný fakultní nemocnice na obezitologii. Postup byl vlastně podobný, jako na OB klinice, ale tady mi paní doktorka hned při první návštěvě nabídla redukční pobyt v nemocnici spojený s vyšetřením spánku, protože měla podezření že trpím spánkovou apnoí. Já jsem samozřejmě na všechno kývla a ráda, fakt jsem se i těšila, protože bych udělala všechno, abych zhubla.

Tady dneska zápis končím, protože je to povídání už tak děsně dlouhý a o redukčním pobytu i následujícím dění povím příště….